Cena má v sektoru BFSI (bankovnictví, finanční služby a pojišťovnictví) při výběrových řízeních na IT vývoj váhu až 70 %. Ukázal to průzkum zpracovaný agenturou Stride XL pro technologicko-konzultační společnost MoroSystems, která pomáhá předním českým i světovým firmám jako Diebold Nixdorf, Flowpay nebo UNIQA efektivně digitalizovat procesy a zavádět technologické inovace.
Podle výsledků průzkumu firmy vypisují tendry se zaměřením na cenu, což dodavatele nutí splnit zadání v minimálním rozsahu – nezbývá jim tak žádný prostor na invenci, inovativnost, udržitelnost. Zároveň firmy chtějí agilní vývoj, ale bojí se pro něj používat externí dodavatele. Projekty se pak táhnou a stojí na bedrech interních týmů, které často trpí nedostatkem kapacit i kvalifikovaných vývojářů. Výsledky průzkumu také poukázaly na zvýšený zájem o nové technologie, jako je například blockchain, jejichž adopci nezvládají dotazované firmy interně. Rády proto využívají externích dodavatelů a specializovaných IT firem, a tím i zvyšují svoji konkurenceschopnost.
„U výběrových řízení v tradičním sektoru bankovnictví a financí je stále zásadním kritériem cena nabízená dodavateli. Právě ta podle našich dat tvoří minimálně 50 % finálního rozhodnutí, standardně však kolem 70 %. Podobná ‚cenová slepota‘ může mít samozřejmě za následek nižší kvalitu dodávaného řešení, respektive tendenci replikovat a ohýbat hotová řešení, původně určená pro jiné účely, místo volby opravdové inovace, která může zadavateli přinést konkurenční výhodu. Špičkovým dodavatelům tato tendence bohužel často v tendrech bere argumentaci, protože konkurence nabídku nastavuje o 50 % levněji s vědomím, že dodá software pouze na základě smluvních parametrů. Na hledání inovativních řešení pak nezbývá čas,“ komentuje výsledky průzkumu Tomáš Páral, CEO MoroSystems.
Tradiční svět chce zrychlit, chybí však vývojáři
„Firmy, zejména banky, chtějí inovovat a uvědomují si, že bez rychlých inovací je převálcují nové finanční instituce, které de facto vyrostly už jako fintech – neobanky, služby poskytující odložené platby či faktoring. Agilní vývoj softwaru, pokud je veden správně, rychlé inovace a ověření nových produktů maximálně podporuje. A je jedno, jestli se jedná o agilitu interních týmů – byznysu a IT – nebo o spolupráci s externím dodavatelem. Jedině společným úsilím na obou stranách lze docílit požadovaných výsledků a naplnění stanovených cílů,“ dodává Tomáš Páral.
Výsledky průzkumu naznačují, že tradiční větší instituce a korporace se neobrací k externím dodavatelům často i proto, že se bojí o ochranu know-how nebo se domnívají, že spolupráce s externím dodavatelem může přinést komplikace s dynamikou týmů. Menší firmy ze segmentu BFSI jsou naopak z kapacitních důvodů nuceny outsourcovat vývoj téměř u všech projektů, avšak nikoli agilně, ale většinou s předem definovanými parametry – obsahem (scope), cenou (rozpočtem) a časem (termínem). Podle MoroSystems tím však riskují, že minimálně jeden z těchto limitů bude překročen, případně projekt bude dodán v nevyhovující kvalitě. Zvláště u větších projektů totiž nelze předvídat na začátku všechny detaily a požadavky, a proto může být tato metoda nevýhodná jak pro dodavatele, tak i zadavatele.
Neslučitelnost agilního vývoje a regulací? Pouhý mýtus
V odpovědích průzkumu se dále objevuje obava z agilního vývoje softwaru kvůli regulacím, které jsou typické pro finanční sektor. Mezi ně patří například striktní pravidla finančního controllingu a reportingu ze strany regulátora či finančních burz. Tyto procesy jsou založeny na pevně ukotvených a jasně ohraničených procesech, milnících a výstupech.
„Agilní vývoj a bankovnictví jsou světy, které na první pohled nejdou příliš dohromady. V MoroSystems nám praxe naopak ukázala, že agilní způsob dodávky funguje skvěle. Jak pro tradiční řešení, jako jsou klientské zóny či prodejní kanály, tak pro nové technologie. Především web3 nebo blockchain mění pohled na transakční systémy a ukazuje se, že je v tomto segmentu obrovský prostor pro vývoj řešení na míru,“’ uzavírá Petr Anderle, product strategist v MoroSystems.
