Cloud za poslední roky znatelně rozhýbal rozvoj digitálních služeb. Cloud-first strategie se především v zahraničí staly normou a dle některých odborníků také naprostou nezbytností v neustále se zrychlujícím světě byznysu. Společnost Gartner v jedné ze svých předpovědí dokonce uvedla, že více než 85 % organizací bude do roku 2025 uplatňovat princip cloud-first a nebude schopno plně realizovat své digitální strategie bez využití cloud-native architektur a technologií. Potřeba agility, škálovatelnosti i bezpečnosti napříč technologickými firmami zkrátka rezonovala, přičemž cloud tyto faktory kvalitně pokrývá.
Zkušenosti z reálného světa však zpětnovazebně působí na trendy a vnímané potřeby. Některým firmám nepřinesl cloud-first přístup kýžené benefity, takže se na své cestě uchýlily k hybridnímu cloudu, který efektivně kombinuje lokální infrastrukturu se službami globálního cloudu. A to alespoň na přechodnou dobu, než bude migrace kompletně dokončena. Z dočasného řešení mezi on-premise a výhradním fungováním v cloudu se však brzy stala relativně běžná IT architektura. Hybridní cloud navzdory jednoznačně “cloud-first” predikcím začal dávat firmám v mnoha ohledech smysl. A to do takové míry, že podle zprávy studie Flexera 2023 State of the Cloud Report zvolilo při svém fungování hybridní cloudovou strategii 71 % společností.
Jakmile se firmy zbavily FOMO kolem cloud first přístupu, velice rychle zjistily, že některé jejich aplikace či systémy se do cloudu jednoduše nehodí. Cloud je typicky nejvhodnější pro workloady, jejichž poptávka po zdrojích je kolísavá. Pak lze efektivně využít všechnu dostupnou flexibilitu globálního cloudu. Jestliže však společnosti používají aplikace, které v rámci podnikového provozu vyžadují konstantní zatížení, může být efektivnější provozovat je lokalitně.
V praxi například firma může využívat AWS pro vývoj a globální nasazení aplikací, zatímco kritické výrobní systémy zůstávají provozovány v místech výroby. Díky integraci s různými automatizačními nástroji a postupy mohou podniky standardizovat vývoj, nasazování a provoz aplikací napříč různými cloudovými a on-premise prostředími. Adaptace cloudu zároveň musí jít ruku v ruce s optimalizací a využíváním moderních přístupu k vývoji a provozu aplikací, jakými jsou architektura mikroslužeb a kontejnerů, které umožňují účinně automatizovat škálování. Prosté 1:1 zmigrování z on-prem do cloudu nemusí vést ke plánovanému snížení provozních nákladů. Prvním krokem by tak mělo vždy být expertní posouzení provozovaných IT systémů a aplikací a alokovaných zdrojů. Výstupem analýzy bude určení, která prostředí ponechat lokalitně, a která přesunout do cloudu. Takto provedená změna již skutečně povede k výrazným úsporám nákladů a zvýšení provozní a finanční efektivity.
Hybridní cloud tedy neznamená pouhý kompromis, ve skutečnosti představuje nové paradigma poskytující to nejlepší z obou světů: stabilitu plynoucí z vlastnictví on-premise infrastruktury s flexibilitou a škálovatelností cloudových řešení. Technologie jako Kubernetes pak umožňují efektivní správu kontejnerizovaných aplikací napříč všemi prostředími a lokalitami, což zjednodušuje provoz a podporuje inovace.
Adopce cloudu určitě nekončí ani nezpomaluje. Je však na místě si uvědomit, že budoucnost nutně nemusí být čistě cloudová. Hybridní architektura dává plánování investic nový rozměr. K provozním požadavkům je potřeba přistupovat nezaujatě a na základě plánovaného rozvoje posuzovat vhodnost volby infrastruktury.
Autorem komentáře je Jan Havlíček, produktový manažer Thein Digital
