Zkratek se v IT používá obecně hodně (a vlastně nejen v IT, ale snad ve všech oborech) a protože mi přistál v e-mailu seznam nejvíce používaných zkratek z oblasti počítačových sítí, nedá mi to, abych ho sem nedal. Kromě všeobecně známé klasiky - LAN, WAN, NAT nebo DNS v něm najdete i sem tam nějakou o poznání méně frekventovanou (třeba WMM) nebo přehled standardů Wi-Fi.
LAN je zkratka anglického sousloví Local Area Network a představuje lokální (místní) síť. LAN sítě najdete uvnitř domácností i firem a mohou obsahovat od dvou až do stovek počítačů, serverů a dalších zařízení. Jinými slovy se jedná o vnitřní síť, která bývá zpravidla ohraničena směrovačem přistupujícím do internetu. Máte-li doma více propojených počítačů, máte také malou LAN síť.
Wi-Fi označuje soubor standardů pro bezdrátovou komunikaci po síti, jinými slovy, mluvíme-li o Wi-Fi, mluvíme o bezdrátové síti. Setkat se můžete také s tvary WiFi, Wifi, wi-fi, wifi, Wireless Lan a WLAN, které označují to samé.
WAN neboli Wide Area Network je síť, která svým dosahem pokrývá rozsáhlejší území. Jednou z WAN sítí je internet, který pokrývá takřka celý svět. S touto zkratkou se nejčastěji setkáte při označení portů na směrovači - do portu označeného WAN tak zapojíte kabel s připojením k internetu. Při nastavování směrovače se také často setkáte se záložkou WAN, v níž nastavujete parametry připojení k internetu (například IP adresu přidělenou vaším poskytovatelem).
NAT, tedy Network Address Translation, představuje systém pro překlad síťových adres. Co to znamená? Vysvětlíme si to na příkladu. Počítače ve vaší LAN síti využívají tzv. neveřejných vnitřních adres, například z rozsahu 192.168.0.1 až 192.168.0.254. S těmito adresami však nevstupuje váš počítač do internetu, neboť stejný rozsah využívá mnoho jiných domácích uživatelů.
Pro přístup do internetu je potřeba unikátní veřejná IP adresa. Takových adres ale existuje jen omezené množství. To bylo jedním z důvodů vzniku systému NAT, díky kterému se mohou celé rozsáhlé sítě s velkým počtem počítačů schovat za jedinou unikátní IP adresu.
Při komunikaci směrem do internetu zařízení s NAT (v našem případě domácí směrovač) přeloží skupiny vnitřních neveřejných adres, které se nachází ve vaší lokální síti, na adresu vnější a do internetu tak vstupujete s adresou vašeho poskytovatele, případně s vlastní veřejnou IP adresou, kterou vám přidělil poskytovatel připojení. NAT tak v podstatě představuje hranici mezi internetem (obecně WAN) a LAN sítí. Zároveň funguje jako bezpečností prvek, neboť se útočník na počítač ukrytý za NAT dostává jen velmi obtížně.
DNS (Domain Name Server) slouží pro překlad doménových jmen na IP adresy. Pokud například do prohlížeče zadáte WWW adresu start.com, počítač se nejdříve dotáže DNS serveru na jeho IP adresu a teprve poté se k serveru připojí a zobrazí webovou stránku. Pokud by DNS servery neexistovaly, museli byste do prohlížeče zadávat přímo IP adresy, například http://99.164.53.89, které si zapamatujete opravdu jen stěží.
QoS (Quality of Service) představuje protokoly, které slouží pro řízení datového toku na počítačové síti. V případě domácího směrovače tak můžete snadno upřednostnit streamování videa, hraní online her či telefonování po VoIP například před stahováním objemných dat, které ostatní činnosti neúměrně zpomaluje.
DHCP neboli Dynamic Host Configuration Protocol slouží pro automatické přidělení IP adresy, masky sítě, výchozí brány a DNS serverů připojeným počítačům. Pokud máte na směrovači aktivované DHCP, připojené počítače automaticky obdrží konfiguraci, jinak jste odkázáni na ruční nastavování. Zařízení od společnosti TP-LINK mají DHCP nastaveno v již základní konfiguraci a dalším nastavováním se tak nemusíte zabývat.
DoS neboli Denial of Service je jedním z typu útoků na počítačovou infrastrukturu, který se snaží zahltit danou infrastrukturu svými požadavky a ta pak de facto odmítne z důvodu přetížení poskytovat své služby.
AP znamená Access Point neboli přístupový bod bezdrátové sítě, ke kterému se připojují klienti. V případě domácí sítě představuje AP většinou přímo směrovač s integrovaným bezdrátovým rozhraním, může jej však představovat také samostatné zařízení.
SSID (Service Set Identifier) je identifikátor vaší bezdrátové sítě. Jinými slovy - jde o název sítě, který uvidíte, pokud se budete chtít připojit s notebookem, chytrým telefonem či tabletem k bezdrátové síti.
Tyto zkratky představují standarty pro přenos dat po bezdrátové síti. Uvedené standardy se liší jak frekvencí, na které pracují, tak především přenosovými rychlostmi, kterých dosahují.
|
Standard |
Pracovní frekvence | Max. teoretická propustnost |
|
802.11a |
5 GHz | 54 Mbit/s |
| 802.11b |
2,4 GHz |
11 Mbit/s |
|
802.11g |
2,4 GHz |
54 Mbit/s |
|
802.11n |
2,4 GHz i 5 GHz |
600 Mbit/s |
WPS je zkratkou anglického Wi-Fi Protected Setup, což označuje standard pro snadné zabezpečené připojení klienta k bezdrátové síti.
WMM neboli Wi-Fi Multimedia (známé také jako WME - Wireless Multimedia Extensions) je označení pro funkci upřednostnění multimediálních dat plynoucích po bezdrátové síti. Pokud často streamujete data po bezdrátové síti či komunikujete prostřednictvím VoIP telefonu, WMM určitě zapněte. Najdete jej zpravidla v záložce pokročilého nastavené bezdrátové sítě.
Zbývá dodat, že seznam a vysvětlení zkratek sestavila a uvolnila ke zveřejnění společnost TP-LINK.
