Znáte ten slavný výrok z roku 1899, podle kterého vše, co je možné vynalézt, již bylo vynalezeno? Vzpomenu si na něj vždy, když slyším kategorické vize budoucnosti: Notebooky budou nakonec nahrazeny tablety, papírové knihy budou existovat vždy, Apple to bude mít s dalším iPadem dost těžké, protože ten nový lze opravdu jen těžko vylepšit...
S dovolením zde pominu, že onen v úvodu zmiňovaný výrok zřejmě nikdy nezazněl (viz např. heslo Charles Holland Duell ve Wikipedii), protože, koneckonců, o ten tu teď nejde. Zajímavější je lidská tendence odhadovat budoucnost jen pro velmi krátký časový úsek, pro několik nejbližších měsíců nebo let. Když se totiž podíváme jen o trochu dál – a pak ještě – a ještě kousek, jasně vidíme, že nahrazeno bude postupně vše: Za 1000 let nebudou existovat ani notebooky, ani ultrabooky, ani tablety a samozřejmě ani papírové knihy. (Ale souhlasím, že pro běžné úvahy je 1000 let už značně nepraktický časový úsek.)
Ne, že by snad výše zmiňované věci neexistovaly vůbec. Někde jistě ještě nějaký ten kousek zbude. Ale pro praktické životy lidí budou asi stejně důležité, jako jsou pro nás dnes hradby, tažní koně, ohnivé šípy nebo mechanický astroláb (poslední dvě jmenované technologie prý spatřily světlo světa právě před cca tisícem let).
Ano, jistě... Naše životy jsou časově omezené a jejich horizontem je do značné míry omezeno i naše vnímání budoucnosti. Všichni jsme navíc v různé míře konzervativní – někdo se odmítá vzdát gramofonových desek, další papírových knih, někdo dodnes neplatí kartou, část lidí by si nenechala zavést mozkový komunikační implantát a další by odmítli jakoukoli modifikaci lidského genomu. Každý máme svou hranici jinde, ale postupem času se hranice lidstva jako celku posouvají.
Na jednu stranu je dobré mít vždy na mysli, že většina našich výtvorů tu bude jen dočasně (vzato absolutně to dokonce velmi pravděpodobně budou všechny). Na stranu druhou je důležité vyvážit onu dočasnost uvědoměním si, že s ohledem na délku našich životů pro nás může i dočasnost znamenat napořád. Ne, nevyplývá z toho žádný hluboký závěr – jen příležitost podívat se na otázky života, vesmíru a vůbec, řečeno slovy klasika, a také na informační technologie z jiné perspektivy.
(Mimochodem – když už jsme u té omezenosti lidského života: Věděli jste, že vědci ze španělského Národního centra pro výzkum rakoviny nedávno dokázali prostřednictvím genové terapie prodloužit telomery myších buněk a prodloužit jim tak život až téměř o čtvrtinu? Ani s lidskou smrtelností nemusíme počítat navěky.)
Petr Mandík, editor BusinessIT.cz
