Nechci se vyjadřovat ke sporům mezi stoupenci Linuxu a Microsoftu. Mohu ale popsat, jaké rozhodnutí jsme udělali a proč jsme ho udělali. Podstatné přitom pro nás bylo jen to, abychom se mohli věnovat pacientům a nemuseli ztrácet příliš času tím, že bychom se starali o technologie. A jak jsme si poradili tam, kde potřebujeme vytvářet věci přesně na míru, protože naše podnikání je hodně specifické, a zároveň nechceme být závislí na žádném „IT kreativci“.
Naše společnost Sanatorium TOPAS provozuje nestátní zdravotnická gerontopsychiatrická zařízení zaměřená zejména na pacienty, kteří trpí Azheimerovou chorobou a dalšími typy demencí i různými fyzickými postiženími, a to včetně onkologických onemocnění. Naše zařízení ve Škvorci, Ostředku a u Sečské přehrady mají celkem více než 400 lůžek a jsou jedinečná tím, že se dokáží postarat o lidi, kteří trpí fyzickou nemocí a zároveň s takovými změnami v mozku, které jsou důsledkem stárnutí a omezují kognitivní funkce (někdy to bývá označováno jako stařecká demence).
Naše druhá společnost, Almed Servis, provozuje přípravnu jídla. Dodává chlazená jídla do domů s pečovatelskou službou, základních škol, mateřských škol a podniků. Vznikla vlastně jako vedlejší produkt našich zdravotnických aktivit. Nejdřív sloužila jen pro potřeby sanatoria ve Škvorci, ale když se postupně objevovali další zájemci o dodávky jídel, vyrostla z ní samostatná firma. Obě firmy mají společné IT a využívají i podporu dalších centrálních útvarů, například účtárny.
Místo Linuxu jsme zvolili Windows a cloud. Prostě proto, že to v našem případě bylo jednodušší.Když hovoříme o IT, měl bych ještě dodat, že i když počítače nejsou můj obor, určitou orientaci přece jen mám. Sleduji základní trendy v oboru a občas se podívám do odborných časopisů. Máme tedy poměrně jasnou představu, jak by nám mohly informační systémy pomoci a dokážeme dát IT expertům zadání.
Také bych měl dodat, že naše IT je relativně složité. Potřebujeme pokrýt běžné podnikové činnosti, jako jsou účetnictví, personalistika a podobně. Vedle nich potřebujeme speciální zdravotnické agendy: karty pacientů, žádanky, výsledky vyšetření a podobně. Pak tu jsou systémy pro řízení provozu jídelny: objednávky jídel, plánování, nákup potravin a podobně. Náročnost se zvyšovala se zakládáním dalších poboček. Dnes potřebujeme, aby se stejnými systémy mohli pracovat uživatelé ve třech různých lokalitách.
IT rostlo spolu s firmou bez nějakého speciálního plánování rozvoje. Na začátku jsme měli pár počítačů, potom přišel čas pořídit první server… postupně tak vznikla kompletní infrastruktura: serverovna, sítě, informační systémy, uživatelské počítače, tiskárny a všechno ostatní, co potřebuje zdravotnické zařízení, které pečuje o řádově 400 pacientů. Nikdy jsme neměli žádného svého IT zaměstnance, vše jsme řešili smlouvou o podpoře s menší místní firmou.
Rozvoj vypadal obvykle tak, že jsme zjistili, že potřebuje další IT funkci, oslovili jsme zmíněnou firmu a ta zjistila, že v rámci stávajícího uspořádání není možné požadovanou funkci zajistit. Po složitých debatách se podařilo naši potřebu naplnit, ovšem za cenu toho, že výsledné uspořádání bylo ještě složitější než dosud, takže příště vše bylo ještě komplikovanější.
Náš dodavatel navíc preferoval Linux a byl toho názoru, že na každý specifický problém má být specifické řešení. Vytvořil tedy v rámci našeho IT řadu nasazení a nastavené, která nejspíš byla velmi zajímavá z technologického hlediska, ale pro nás znamenala především nepřehlednost. Navíc se stávalo, že se i na straně dodavatele měnili lidé a dokumentace se nevytvářela. O to komplikovanější pak byla každá další změna.
Problémy se tak postupně kupily. Naše trpělivost skončila ve chvíli, kdy jsme potřebovali vyvinout vlastní aplikaci pro objednávání jídel a zjistili, že není možné ji zasadit do stávající infrastruktury. Musela by fungovat zvlášť, na jiném serveru a dodatečně bychom pak museli řešit všechny záležitosti integrace.
O problému jsem se bavil i se svým známým Petrem Pilinem, majitelem iPodniku. A po jedné takové diskusi Petr přinesl něco, co jsme už dávno potřebovali. Jednoduchý přehledný papír, kde byly uvedeny různé varianty dalšího rozvoje IT. Co by která varianta znamenala z hlediska nákladů, co by znamenala z hlediska podpory uživatelů, jaké by byly další výhody a nevýhody. To byl přesně ten přístup, který nám scházel. Od té chvíle jsme byli schopni i jako netechnici řídit rozvoj vlastního IT!
První velké rozhodnutí, které jsme takto udělali, bylo směrem ke standardním produktům Microsoftu a ke cloudu. Ne proto, že je to módní, ale že jsme v rozvaze viděli, že je to praktické.
Nový dodavatel přebral naši stávající serverovnu a začal postupně migrovat jeden systém za druhým. Tak, aby si toho uživatelé pokud možno nevšimli. Proběhlo to naprosto hladce. Uživatelé se jen začali jinak logovat. iPodnik zařídil i migraci dat do nového účetního systému (v cloudu běží Pohoda). Naštěstí pomohli i lidé našeho dosavadního dodavatele, oné linuxové firmy, co vše řešila předtím. Navzdory našemu odchodu byli osobně hodně vstřícní a v rám i svých možností udělali, co bylo v jejich silách.
Konečně začaly fungovat všechny ty obyčejné věci, které člověk od dnešního IT očekává. Třeba možnost připojit se do systému přes internet. Zlepšila se také podpora. Dřív, když něco nefungovalo, znamenalo to, že expert musel přijet k nám do serverovny. Samozřejmě to nějakou dobu trvalo. Občas se na místě ukázalo, že potřebuje dalšího experta, takže jsme museli čekat další dlouhé hodiny. V cloudu je to přece jen snadnější. A rozinka na závěr. Zatímco dříve jsme museli všem zaměstnancům kupovat Microsoft Office, dnes pracujeme s openoffice.org a jenom když někdo potřebuje na pár hodin plné funkce Excelu nebo PowerPointu, využije Microsoft Office z cloudu. Víte, kolik peněz nám jen tato samotná změna ušetřila při stovce zaměstnanců?
(MUDr. Alexander Kučera)
Možná je to laciné, možná podbízivé, možná až nevkusné, ale nemohli jsme odolat: Některé příběhy lidí z IT, které jsme...
