Software hraje v oblasti sítí velkou roli již od jejich počátků, přesto však technologie SDN, tedy software-defined networking, slibují tuto oblast výrazně proměnit. Ačkoli je již k dispozici řada standardů a komerčních řešení, při nasazování je třeba počítat s tím, že se ještě budou nějakou dobu usazovat.
SDN se na rozdíl od dřívějších síťových řešení chlubí schopností zajistit skutečně centralizované řízení sítí, poskytnout jednotné programovací rozhraní a integraci s automatizačními nástroji. Výsledkem by měly být sítě, které jsou spolehlivější a rychlejší, a to díky eliminaci lidských selhání i automaticky přijímaným opatřením v případě náhlých změn situace (chtělo by se říci: neočekávaných situací, ale příslušné algoritmy je pochopitelně do jisté míry očekávat musejí).
Technologie SDN, tedy software-defined networking, slibují výrazně proměnit fungování počítačových sítí.V centru SDN stojí kontroler, který zná celou topologii sítě, komunikuje s jednotlivými jejími prvky a realizuje její programování - a díky těmto schopnostem je schopen ji efektivně spravovat. Jde tak o centralizované pojetí síťové infrastruktury oproti dřívějšímu distribuovanému. Lze tak mimo jiné velmi snadno nasadit potřebná pravidla napříč celou sítí. Kontroler lze de facto považovat za vrstvu síťového middlewaru, která umožňuje při správě abstrahovat od konkrétních komponent – přepínačů, routerů, load-balancerů nebo firewallů.
Kontroler komunikuje se síťovými prvky typicky prostřednictvím otevřeného protokolu OpenFlow, kterým lze u podporovaných zařízení přímo ovlivňovat způsob směrování dat v síti (bezprostředně prací s forwarding plane). Nutno ovšem dodat, že existují i implementace obohacené výrobci o další, nestandardní funkce. A pro realizaci SDN lze využít nejen OpenFlow, ale i některé alternativy.
Protože by při selhání kontroleru hrozilo riziko selhání celé sítě, bývá provozován v clusteru nebo na virtuálním stroji se zajištěnou vysokou dostupnost. Navíc je síť typicky schopna směrovat provoz i při chvilkovém výpadku kontroleru.
Při volbě vhodného řešení SDN je třeba zvážit konkrétní požadavky na ně kladené a také úroveň schopností a dovedností (případně plánovaných dovedností) obsluhy. Některá řešení dokážou skrýt technické detaily pod přehledné a srozumitelné rozhraní, jiné zase dávají správcům širší možnosti zásahů do infrastruktury. Nelze tedy obecně doporučit nějaké „nejlepší“ řešení.
Při nasazování lze SDN kombinovat se stávající „ne SDN“ sítí, není tedy třeba stavět jen na zelené louce, případně stávající síťovou infrastrukturu nahradit jako celek. V SDN přitom obecně jsou používány jak klasické síťové prvky, tak jejich softwarové varianty, tj. například inteligentní softwarové přepínače. Výhodou softwarových variant přitom je zpravidla větší flexibilita pokud jde o schopnost realizovat další vyžadované funkce.
V souvislosti s SDN se často mluví také o tzv. překryvných sítích (overlay networks), což jsou vzájemně izolované virtuální sítě sdílející ovšem stejnou infrastrukturu. V praxi jsou realizovány zapouzdřením paketů virtuální sítě do paketů, v nichž jsou transportovány sítí do cílového bodu, kde jsou opět vyňaty z pouzdra. K dispozici je několik protokolů, které tento postup umožňují, běžně používány jsou VXLAN (Virtual eXtensible LAN), NVGRE (Network Virtualization with GRE) nebo STT (Stateless Transport Tunneling).
Zatím panují některé nejasnosti v tom, jak SDN optimálně využít. Budou třeba dostupná SDN programovací rozhraní využívána především nástroji třetích stran, nebo je při programování využijí přímo správci sítí? Druhá možnost je časově náročnější, ale lze díky ní rychle realizovat konkrétní požadavky na speciální funkčnost sítě. Jak se k tomu správci (nebo jejich většina) postaví?
Poměrně jasno je pak v tom, kdy firmy SDN ocení. Kromě výše zmíněných výhod jde třeba o případy, kdy je vhodné směrovat přenášená data neobvyklým způsobem – například při požadavku na jejich minimální zpoždění nebo při snaze o finanční úsporu za přenos. SDN pomáhají rovněž při analýzách síťového provozu, kdy je snadno možné posílat označené kopie přenášených dat z různých míst sítě do systému pro analýzy.
Mají-li být schopnosti SDN plně využity, je pochopitelně třeba, aby nasazovanou technologii SDN podporovaly příslušné aplikace. Vzhledem k popularitě tohoto tématu lze očekávat, že jejich počet bude růst. A že SDN skutečně v příštích měsících a letech výrazně promluví do způsobu, jakým fungují počítačové sítě.
V oblasti bezdrátových sítí je žhavým tématem dneška nastupující standard 802.11ac, ve firmách se ale hodně mluví také o SDN...
