Závěry celosvětové studie EMC Privacy Index, která vyhodnocuje názory spotřebitelů na ochranu soukromí při on-line komunikaci, zveřejnila společnost EMC. Z průzkumu, jehož se zúčastnilo 15 tisíc respondentů z 15 zemí, vyplývá, že se názory značně liší v závislosti na geografické oblasti a typu aktivity, které se spotřebitelé on-line věnují.
Dlouho trvající debata o tom, do jaké míry by vlády a firmy měly mít přehled o soukromých aktivitách, komunikaci a chování lidí, se přenesla i do on-line světa. Studie EMC Privacy Index zkoumá, jak spotřebitelé po celém světě pohlížejí na svá práva na ochranu soukromí, a měří jejich ochotu vzdát se výhod a pohodlí propojeného světa v zájmu zajištění svého soukromí.
Jaký je závěr? Lidé chtějí výhody, které technologie poskytují, bez ztráty soukromí. Vyšly najevo tři paradoxy v oblasti ochrany soukromí, z nichž všechny mají významné důsledky pro spotřebitele, firmy a poskytovatele technologií.
Paradox „Chceme všechno“: Spotřebitelé říkají, že chtějí veškeré pohodlí a výhody digitálních technologií, ale přitom pro jejich získání nejsou ochotní obětovat své soukromí.
Paradox „Nic neděláme”: I když se riziko narušení soukromí přímo týká celé řady spotřebitelů, většina z nich uvádí, že nepodnikají prakticky nic na ochranu svého soukromí – namísto toho přesouvají zodpovědnost na ty, kdo nakládají s jejich údaji, například organizace státní správy nebo firmy.
Paradox „Sdílíme v sociálních sítích“: Uživatelé webů sociálních sítí tvrdí, že si cení svého soukromí, ale přitom uvádějí, že klidně sdílejí velké množství osobních dat – přestože nevěří, že tyto weby jejich data ochrání.
Studie EMC Privacy Index potvrzuje, že lidé se chovají odlišně v závislosti na typu své aktivity, kterou lze kategorizovat s použitím několika on-line identit (neboli různých „já“), z nichž každá vykazuje rozdílný přístup k ochraně soukromí. Mezi šest sledovaných identit patří:
Sociální já – práce s weby sociálních sítí, e-mailovými programy, zprávami SMS a dalšími komunikačními službami,
Finanční já – komunikace s bankami a dalšími finančními institucemi,
Občanské já – komunikace s institucemi státní správy,
Zdravotní já – komunikace s lékaři, zdravotními institucemi a poskytovateli zdravotní péče,
Zaměstnanecké já – práce se systémy a weby spojenými se zaměstnáním,
Spotřebitelské já – používání online obchodů.
Názory na ochranu soukromí se mezi jednotlivými identitami značně liší. Například z hlediska občanského já vykázali respondenti největší ochotu vzdát se svého soukromí, aby získali ochranu nebo snazší a efektivnější on-line přístup k výhodám, které poskytuje stát. Oproti tomu sociální já je nejméně nakloněné vzdát se soukromí v zájmu větší sociální propojenosti.
V případě spotřebitelů potvrzuje potřebu zvýšit si povědomí o problémech v oblasti ochrany soukromí a podniknout kroky na ochranu svého vlastního soukromí. V případě organizací je nezbytné, aby si uvědomily, jak dalece je zákazníci vnímají. Jestli se firma zařadí mezi vítěze nebo poražené, bude záležet na tom, zda svým zákazníkům prokáže používání nejpodstatnějších a nejpraktičtějších postupů v oblasti ochrany soukromí. Čím je zřejmější, že organizace dbá na ochranu soukromí, tím větší je pravděpodobnost, že se jí podaří přilákat spotřebitele a zvýšit úroveň jejich zapojení.
