Softwarově definované sítě, tedy SDN (Software Defined Networking), zřejmě promění dnešní podobu datových center. Software se natolik dostane do popředí, že bude daleko důležitější než hardware. I síť se totiž dostává do fáze, kdy se mění z hardwaru na software a softwarové nástroje umožňující virtualizaci fyzických sítí budou hrát v datových centrech velkou roli.
Softwarově definované sítě rozšiřují výhody virtualizace na každou jednotlivou doménu datového centra – výpočetní, úložnou a síťovou. Současně však i na všechny související služby, ať už v oblasti bezpečnosti, dostupnosti a přístupu. Softwarové řešení umožní to, že všechny hardwarové zdroje budou sloučeny a následně budou automatickými funkcemi jednotlivé zdroje přerozdělovány podle požadavků vysílaných aplikacemi. Řešení je rychlé, efektivní a hlavně bezpečné.
Primárně se jedná o nový přístup k síťové architektuře, protože doposud monolitické prostředí se mění na dynamicky pestrý model s nároky na větší míru izolace. Samozřejmě se bavíme o datových centrech založených na cloudovém řešení, ve kterých jsou větší nároky na změnu velikosti, škálovatelnost a dynamické vlastnosti. V takových datových centrech nově vzniká multi-tenancy prostředí na rozličných úrovních síťové či aplikační vrstvy.
Technologie SDN byla vyvinuta, aby překonala technické limity síťových komponentů dané jejich přirozeným designem. Fyzické prostředí nedokáže nabídnout dynamiku a škálovatelnost, tak jako to umožňuje virtuální prostředí. SDN je tedy ve své podstatě virtualizace síťové části datového centra a je to další fáze virtualizační evoluce z fyzické vrstvy na virtuální, stejně jak je tomu u virtualizace serverů. Pod SDN můžete rozumět virtuální switche, routery, ADC zařízení, ochranné prvky jako firewall a další.
SDN dokáže do značné míry nahradit dnešní fyzické síťové komponenty, ale nejedná se pochopitelně o stoprocentní náhradu, jelikož si síť bude neustále vyžadovat síťové komponenty na svých hlavních komunikačních uzlech. V dnešní době je už ale běžné virtualizovat virtuální SDN komponenty na dedikovaném hardwaru daného výrobce a ne jen na klasickém vizualizovaném hostu či hypervizoru.
Virtualizace síťové vrstvy na bázi SDN umožňuje významně rozšiřovat možnosti dnešních síťových zařízení, a to hlavně proto, že ve své podstatě nevirtualizuje pouze dané prvky, ale celkově rozšiřuje jejich možnosti v daném prostředí. Virtualizované prostředí se tak stane dynamické s téměř neomezenou kapacitou. Rozdíl je tak hlavně v tom, že pokud existuje klasická síť a na ní je virtuální vrstva operačních systémů, je to odlišné a nesrovnatelné s dynamicky se měnícím prostředím s výhodou flexibility.
Jaké výhody SDN nabízí:
Podpora cloudové architektury – flexibilní licencování umožní poskytovatelům cloudových služeb a IT oddělením získat výhodu u privátních i hybridních cloudů. Umožní to totiž rychle a podle potřeby rozšířit jejich dosavadní infrastrukturu tak, jak je potřeba – v rámci výkonu i kapacity. Podaří se při tom vyhnout vysokým fixním nákladům i přerušování služby kvůli dříve nutnému upgradu softwaru.
Zjednodušení počátečního procesu zprovozňování hardwaru – když na počátku připraví nejvhodnější design infrastruktury, IT manažeři se mohou vyhnout komplexnímu předpovídání provozního zatížení sítě i vypočítávání nezbytné velikosti. Nové technologie umožní jednoduše a napřímo splnit aktuální požadavky a současně umožňují kdykoliv navýšit kapacitu, bez omezení.
Eliminace slabého výkonu a rušivých upgradů – klesající výkon a horší uživatelské zkušenosti mohou být eliminovány bez potřeby designovat, plánovat a implementovat hlavní inovace již existujících aplikací doručovaných na dané infrastruktuře.
Synchronizace s virtualizací serverů – serverová virtualizace a související orchestrační nástroje jsou dvěma klíčovými záležitostmi pro zvýšenou agilitu datových center a dynamickou škálovatelnost základních IT služeb. Networkingová řešení postavená na principu „Pay as you grow“ se ideálně doplňují s iniciativami serverové virtualizace a současně umožňují škálovat kapacitu datových center tím nejefektivnějším způsobem.
Virtualizované sítě umožňují mobilitu vytížení napříč menšími sítěmi pod ní a zpřístupnění zón, zatímco udrží škálovatelnou multi-tenantní izolaci a schopnost změnit fyzickou infrastrukturu na vyžádání. Nasazování aplikací v cloudech se stává záležitostí na pár minut a všechny procesy mohou být zautomatizovány.
Samotné oddělení virtuální sítě od fyzické významně sníží komplexitu fyzických sítí. Fyzická síť, stejně jako fyzické servery, se stává sdíleným prostorem síťové kapacity, jež může být užívána a měněna na vyžádání, dle aktuální potřeby a podpořit tak potřeby podniku nejrůznější velikosti.
Vladimír Špička, EEC Sales Manager, Citrix Systems
