Rady, jak správně motivovat zaměstnance, jsou součástí řady manažerských příruček, pravidelným tématem článků pro manažery a nepochybně i diskusí v nejedné organizaci. V posledních měsících k nim stále častěji přibývá jedna nová – využívejte gamifikace. Pomozte si principy z počítačových her. Má to ale nepochybně svá pro i proti.
Analytická společnost Gartner definuje gamifikaci jako využívání herních mechanismů (a z nich plynoucích zážitků) ke stimulaci zaměstnanců, aby dělali žádoucí věci. V širším měřítku lze ovšem působit nejen na zaměstnance, ale i na další osoby interagující s vaší organizací – třeba na zákazníky.
Analytici Gartneru přitom na jednu stranu vyjadřují přesvědčení, že gamifikace v sobě skrývá ohromný potenciál, na druhou stranu ale upozorňují, že ji zatím většina firem nepojala správně. Klíčem je podle Briana Burkeho z Gartneru zasáhnout lidi na úrovni emocí. Gamifikace by jim měla pomoci, aby plnění firemních cílů považovali za plnění vlastních cílů a tím se s nimi ztotožnili. V tom se má gamifikace lišit od běžného stimulování na bázi transakcí – například slíbenými finančními odměnami.
V praxi ale přece nejde o nový způsob působení. V rámci gamifikace prý mají zaměstnanci sbírat body, získávat vyšší status či virtuální odměny; pomineme-li módní slovo gamifikace, pak i „staré“ způsoby stimulace zaměstnanců v sobě vlastně skrývají stejné prvky – co jiného je získávání reálných odměn, nefinančních benefitů nebo povýšení? Samozřejmě za předpokladu, že souvisejí s plněním pracovních úkolů, ovšem.
Ačkoli je gamifikace populárním termínem, v realitě se obávejme jejích banální implementací. Mnohdy nemusí mít daleko k nástěnkám se seznamy nejlepších pracovníků, které známe z dob režimu, který ve stimulaci zaměstnanců, jak známo, nijak neexceloval. Lze ovšem alespoň doufat, že aktuálně používané úrovně, jichž budou zaměstnanci dosahovat, budou znít lépe, než Zaměstnanec týdne nebo Hrdina socialistické práce...
Petr Mandík, editor BusinessIT.cz
