Když tento úvodník linknu na Facebook, když si ho lajknu a ještě třeba i nasdílím z osobního profilu, určitě tím někoho naštvu. Ne snad ani tak kvůli jeho obsahu, ale proto, že uvedené činnosti leckdo považuje za faux pas, za něco, co se prostě vážně nedělá. Byl jsem rovněž varován, že někteří z našich čtenářů berou jako faux pas už pouhé vyslovení jména Facebook, a tak se pro jistotu hned v úvodu – nového roku i tohoto textu – všem omlouvám...
Abychom si rozuměli: Mám plné pochopení pro všechny, kdo váhají, zda z datového eintopfu jménem Facebook ochutnávat. (A opravdu záměrně nepíšu z „informačního“ eintopfu.) Rozhodně ale podle mě stojí za to čas od času opatrně sledovat mix přísad, který se tam objevuje, i to, jak na některé z nich reagují další kuchaři.
Během posledních měsíců jsem zaznamenal řadu možných činností na Facebooku, které část uživatelů Facebooku rozčilují natolik, že považují za nutné o tom (na Facebook) napsat. Mezi tyto činnosti patří (v náhodném pořadí a bez nároku na úplnost): banální statusy, zveřejňování pracovních záležitostí, udělení „To se mi líbí“ vlastnímu příspěvku, komentáře banalit, sdílení příspěvku z vlastní firemní stránky v osobním profilu, publikace rodinných fotografií, zahlcování Facebooku nadměrným množstvím příspěvků, nahrazení osobní fotografie obrázkem jako vyjádření určitého názoru, zakládání (implicitně podezřelých) stránek poplatných aktuálnímu veřejnému dění, publikace statusů z on-line her, statusy vyzdvihující vlastní úspěchy, soukromé diskuse na zdi. Dalším nevhodným přístupem k Facebooku je zřejmě i být pasivním konzumentem všech těch báječných věcí (a také těch zmíněných výše) bez obohacení obsahu vlastními (báječnými) příspěvky.
Vždy, když čtu poznámky, ve kterých se jedni rozčilují nad chováním druhých, mě napadá spousta otázek, na něž ovšem nenacházím žádné jednoznačné odpovědi. Jen pár z nich: Je lepší snažit se svázat tvorbu datového eintopfu pravidly e-etikety, nebo je užitečnější ponechat všem účastníkům co největší svobodu? Je správnější k banalitám nesouhlasně mlčet, nebo je hlasitě kritizovat? (Na první pohled vypadá samozřejmě „nesouhlasné mlčení“ jako nesmysl – kdo mlčí, souhlasí – ale v době sociálních sítí dává každé „nemlčení“ oné banalitě další a další váhu navíc.) Co přesně odráží obsah, který vidím v sociální síti? A co vlastně je – může či by mělo být – cílem návštěvy sociální sítě?
Jak už jsem řekl, nenabízím žádné odpovědi. Jen svůj čistě osobní závěr: I v sociálních sítích budu řešit jen to, co za řešení stojí. A toho je pro mě při jejich současném stavu jen velmi málo. Teď bych si snad rád vyřešil jen otázku, proč všichni tak moc řeší ony záležitosti zmíněné výše...
Úspěšný nový rok 2012, ve kterém budete svůj čas věnovat jen tomu, co si ho opravdu zaslouží, vám přeje
Petr Mandík, editor BusinessIT.cz
