Uživatelé cloudového úložiště Dropbox si čas od času stěžují na ztrátu obsahu, případně na nemožnost jej sdílet. Na vině je nelegálnost postižených souborů, resp. jejich nesoulad s autorskými právy. Provozovatel se tímto způsobem brání proti případným právním sporům, jež postihly například server Megaupload. Mazání souborů však patří do říše mýtů.
Společnost Dropbox však při kontrole souborů, jež se nacházejí na jejích serverech, nemusí nijak narušovat soukromí uživatelů. Pro prověření legálnosti využívá algoritmus či funkci HASH. Ta v podstatě funguje na principu otisků prstů. Ze souboru jakékoli velikosti vygeneruje bitovou sekvenci s konstantní délkou. Jakákoli, byť i sebemenší, změna zdroje způsobí velkou změnu v otisku funkce HASH.
Při vložení souboru na Dropbox dojde ke dvěma operacím. Vytvoří se HASH nad originálem a ten je poté zašifrován. Druhý krok má soubor zabezpečit proti hackerům i proti interním zaměstnancům Dropboxu. Kód HASH firma uloží do databáze i s odkazem na umístění zdroje.
Dorazí-li do společnosti Dropbox oznámení o šíření nelegálního obsahu, vyžádá si její právní tým kód HASH. Ten poté porovná se svou databází a u objevených shod zakáže možnost sdílení. Pravděpodobnost mýlky je velmi nízká (ale existuje), pravděpodobnost narušení soukromí nulová. Horší to může být s reklamací sdílení v případě legálního obsahu. K mazání obsahu však nikdy nedochází.
Společnost Dropbox se tímto způsobem brání proti možným právním postihům. Šíření nelegálního obsahu se totiž stalo osudné jiným podobným službám.
